Ošetření Dermapen, komplikace a reklamace: pokračování příběhu o vrácení peněz

Pokračování mého příběhu: boj o vrácení peněz

Chtěla jsem získat zpět peníze za nevyužitá ošetření. Netušila jsem, kolik telefonátů, návštěv úřadů a jednání mě bude stát něco, co mi zpočátku připadalo jednoduché.

V prvním článku jsem psala o balíčku šesti ošetření dermapenem, který jsem si zaplatila. Po předchozím úvodním ošetření jsem ale zaznamenala reakci, kvůli které jsem další procedury nepodstoupila. Z předplaceného balíčku jsem tak nevyužila ani jedno ošetření.

Po několika urgencích mě nikdo nekontaktoval s jasným návrhem na vrácení peněz. Rozhodla jsem se proto napsat recenzi, ve které jsem svou zkušenost popsala.

Ještě tentýž den mi zavolal někdo z kliniky. Podle toho, jak jsem rozhovoru rozuměla, byla možnost refundace podmíněna odstraněním recenze.

Recenze následně zmizela, aniž bych ji sama odstranila. Když jsem zveřejnila druhou, stalo se totéž. Proč byly odstraněny a kdo za tím stál, nevím.

Dokumenty, které jsem zpochybnila

Kliniku jsem následně písemně požádala o vysvětlení, proč mi nechce vrátit peníze za nevyužitý balíček. Odpověď odkazovala na její podmínky. Konkrétní vysvětlení, které by mou situaci vyřešilo, jsem ale nedostala.

Obrátila jsem se proto na místní úřad pro ochranu spotřebitele. Doufala jsem, že pomůže situaci objasnit. K mému překvapení byl ale podnět uzavřen.

Podle sdělení úřadu klinika tvrdila, že jsem podepsala smlouvu obsahující podmínku, podle níž se peníze za balíček nevracejí. Já si však nebyla vědoma, že bych takový dokument podepsala.

Když klinika předložila dokumenty, všimla jsem si nesrovnalostí. Některým chybělo datum. U smlouvy bylo uvedeno datum o čtrnáct dní pozdější, než kdy jsem balíček skutečně koupila. V té době jsem podle svých záznamů byla v Praze.

Ani podpis na předložené kopii jsem nepovažovala za svůj. Pravost dokumentu a podpisu jsem proto zpochybnila. Šlo o moje podezření, které jsem chtěla nechat prověřit.

Když jsem své námitky sdělila úřadu, doporučil mi obrátit se na soud. Tím začala další část příběhu.

První jednání a nabídka dohody

Vydala jsem se na soudní pracoviště, kde jsem chtěla zjistit, jaké mám možnosti. Nejprve jsem dostala dokument k zahájení civilního případu.

Před odchodem se mě jeden z pracovníků zeptal, zda bych byla ochotná zkusit dohodu, pokud mi s jednáním pomohou. Souhlasila jsem a měla se vrátit následující den.

Komunikace s pracovníkem, který se případu ujal, pro mě byla obtížná. Uváděl, že anglicky mluví jen omezeně. Některé otázky jsme ale v angličtině probrali, zatímco u mých dotazů jsme znovu naráželi na jazykovou bariéru.

Cítila jsem se nejistě a měla jsem problém zjistit, co přesně se ode mě očekává. Jeden z jeho kolegů mi nakonec doporučil obrátit se na policii kvůli podezření na nepravý podpis.

Asi o půl hodiny později mi pracovník zavolal, abych se vrátila. Klinika prý byla ochotná zaplatit. Nabídka zněla na 1 000 s tím, že odstraním recenze a peníze dostanu v hotovosti po podpisu dohody.

S těmito podmínkami jsem nesouhlasila. Po dalším rozhovoru mi znovu doporučili řešit podezření týkající se podpisu prostřednictvím policie.

Mezi policií, klinikou a úřady

Nejprve jsem podala žádost osobně prostřednictvím centra pro řešení sporů. Několik dní se nic nedělo, potom jsem zjistila, že žádost byla uzavřena.

Podala jsem tedy novou žádost online. Z policie mi zavolali, že věc podle nich spadá spíše do civilní oblasti. Vysvětlila jsem, že mě na policii poslali kvůli podpisu, jehož pravost zpochybňuji.

Dostala jsem další pokyny, tentokrát s odkazem na prokuraturu. Žádost byla znovu archivována. Při další osobní návštěvě policie mi doporučili nové online podání.

Následně se ozvala jiná policejní pobočka. Měla jsem si vyzvednout dokumenty určené pro kliniku. V té době už jsem neměla viditelné projevy původní reakce, ale stále jsem chtěla vyřešit nevyužitý balíček i sporné dokumenty.

Na klinice mi lékařka sdělila, že potřebuje vyjádření jiného lékaře. Potom jsem dostala informaci, že mi přijde SMS s doporučením na dermatologii. Žádná zpráva ale nepřišla.

Ani dokument pro policii jsem nedostala do ruky. Bylo mi řečeno, že ho klinika odešle sama. Znovu jsem odešla s tím, že musím čekat.

Nejtěžší pro mě bylo nevědět, kdo má právě udělat další krok a co vlastně ještě chybí.

Kdy jsem vyhledala právní pomoc

Když nepřišlo doporučení ani další jasná informace, znovu jsem kontaktovala policii. Bylo mi řečeno, že se ozve někdo ze soudu. Čekala jsem další týden.

Rozhodla jsem se zjistit cenu právního zastupování. První nabídka byla 15 000. V tu chvíli jsem chtěla získat zpět 2 300, takže mi takové náklady nedávaly ekonomický smysl.

Poté mě znovu kontaktoval pracovník civilního soudu s tím, že se klinika chce dohodnout. Navrhoval rychlý termín schůzky, já ale potřebovala čas a chtěla jsem si zajistit doprovod.

Mezitím mi přišla zpráva týkající se jiného případu, který jsem nepoznávala. Písemně jsem požádala o ověření a opravu, aby bylo jasné, že se mě netýká. Nevím, proč byla zpráva doručena na moje číslo.

Obrátila jsem se na dalšího právníka, který nabídl bezplatnou úvodní schůzku. Po vyslechnutí příběhu navrhl, že půjde na další jednání se mnou a pomůže objasnit podmínky.

Při společné návštěvě se řešila výše vrácené částky i náklady. Dohodu jsme toho dne neuzavřeli. Později mi právník sdělil, že klinika nakonec s novými podmínkami souhlasila.

Dohoda, podpisy a čekání na platbu

Další den jsme se vrátili na civilní soud. Při jednání se zohlednilo také předchozí ošetření a výsledná částka byla 3 700. Z toho mělo 1 000 připadnout právníkovi jako odměna, s čímž jsem souhlasila.

Zástupkyně kliniky se připojila na dálku. Před soudcem potvrdila souhlas s návrhem a já také. Dokument jsem podepsala a pořídila si jeho fotografii.

Získat kopii a srozumitelné vysvětlení dalšího postupu pro mě bylo obtížné. Když jsem se ptala na termín platby, rozhovor se vyostřil. Další pracovnice mi následně vysvětlila, že peníze mají být odeslány tentýž den.

Právník mi před odchodem sdělil, že si zjistil číslo spisu a že případný další postup bude řešit podle toho, zda klinika zaplatí.

Druhý den ráno ale peníze na mém účtu nebyly. Požádala jsem proto právníka, aby vyžádal potvrzení o převodu.

Na zaslaném dokumentu jsem nedokázala dohledat některé údaje, které jsem očekávala, a kopie byla neostrá. Požádala jsem o jeho ověření a současně kontaktovala svou banku. Platba v té chvíli stále nebyla připsána.

Nechtěla jsem považovat věc za vyřešenou, dokud peníze skutečně neuvidím na účtu. Další komunikaci jsem proto řešila s právníkem.

Pro mě bylo důležité mít skutečnou platbu, srozumitelné podmínky a vlastní kopie dokumentů.

Peníze na účtu a poslední jednání

Během ověřování platby mi zavolali z policie, že mám za hodinu přijít na jednání k soudci. Vyrazila jsem na prokuraturu a právníkovi napsala, že peníze stále nemám.

Právník znovu telefonoval a krátce nato platba dorazila na můj účet. Stále mi ale chybělo písemné soudní rozhodnutí, označované v komunikaci jako „judgment“.

Při jednání jsem vyslechla také verzi událostí předloženou klinikou. S některými tvrzeními jsem zásadně nesouhlasila, zejména s popisem svého údajného souhlasu s předchozí nabídkou.

Snažila jsem se odpovídat stručně a opírat se o dokumenty. Když jsem si nebyla jistá, řekla jsem to a dohledala příslušný údaj. Důležitá byla především data jednotlivých událostí.

Vysvětlila jsem, že dohoda byla podepsána a platba už dorazila, ale písemné rozhodnutí ještě nemám. Požádala jsem, aby se tato skutečnost při dalším postupu zohlednila.

Poslední cesta pro dokument

Před koncem úředních hodin jsem se vydala zpět na civilní soud. Požádala jsem pracovníka ostrahy, aby mě doprovodil za příslušným úředníkem. Rozhodnutí jsem nakonec získala.

Při této návštěvě přede mnou úředník zmačkal papírovou kopii fotografie návrhu, kterou jsem ukazovala ostraze. Vnímala jsem to jako další nepříjemný moment v už tak vyčerpávající situaci.

Potom jsem zamířila do kanceláře právníka, zaplatila domluvenou odměnu a ukázala mu dokument, který jsem získala přímo u soudu. Potvrdil mi, že jde o rozhodnutí, na které jsme čekali.

Teprve tehdy jsem měla pocit, že se celá dlouhá cesta konečně uzavírá.

Co jsem si z celé zkušenosti odnesla

Začalo to žádostí o vrácení peněz za nevyužitá ošetření. Skončilo to týdny komunikace, opakovanými návštěvami úřadů a potřebou právní pomoci.

Vytrvalost sama o sobě nezaručuje výsledek. V mém případě ale pomohlo spojit ji s dokumenty, kontrolou detailů a podporou člověka, který se v místním prostředí orientoval.

Nemusela jsem znát odpověď na všechno. Potřebovala jsem vědět, na co se zeptat, co si ověřit a kdy si říct o pomoc.

Tohle je moje osobní zkušenost s konkrétním případem v zahraničí. Popisuje cestu, kterou jsem prošla já, a to, jak jsem ji prožívala.

Další příběhy ze života

Na tomto webu sdílím osobní zkušenosti, vztahové příběhy i momenty, které mě naučily lépe rozpoznat vlastní hranice a stát si za nimi.

Pokud chceš zůstat se mnou, přihlas se k newsletteru prostřednictvím formuláře na webu. Další texty najdeš také na webu Lux Lucens.