Proč píšu pravdivé příběhy ze života
Už od dětství mě přitahovaly skutečné osudy lidí. Ne vymyšlené světy, ale pravdivé příběhy, které se opravdu staly. Příběhy, které bolí, mění a zůstávají v člověku dlouho poté, co dočte poslední stránku. Právě proto jsem si našla cestu k psychologickým románům a příběhům ze života, které vycházejí ze skutečných událostí a lidských zkušeností.
Možná je to i tím, že můj vlastní život se nikdy neodehrával jen na jednom místě. Různé země, kultury, vztahy i zlomy mi postupně ukázaly, jak tenká je hranice mezi jistotou a ztrátou. Jedna věta, kterou mi kdysi řekla kamarádka, ve mně zůstala dodnes: „Žiješ život, který by mohli žít i jiní, ale málokdo by o něm dokázal mluvit.“
Právě proto vzniklo Lux Lucens — „světlo, které září“. Je to prostor, kde pravda není filtrována a kde příběhy mluví samy za sebe. Píšu pod pseudonymem ne proto, abych se schovala, ale abych chránila ticho těch příběhů, které nejsou jen moje. Nejde o autora. Jde o pravdivé příběhy ze života, které si zaslouží být slyšeny.
Jak vznikl můj vztah k psaní
Moje první příběhy nevznikly jako knihy. Vznikly jako dopisy. Když moje mamka onemocněla a byla v nemocnici, psala jsem jí krátké příběhy, aby se mohla na chvíli přenést jinam. Tehdy jsem poprvé pochopila, že příběh může být víc než slova a může to být způsob, jak přežít těžké chvíle.
Později jsem sama prošla obdobím, které mě změnilo. Zkušenost s domácím násilím a ztrátou domova mě přivedla k tomu, že jsem začala psát svou první knihu Z Prahy na Floridu a zpět. Ne proto, abych vyprávěla bolest, ale abych jí dala smysl a abych pochopila co se děje. A pak mi došlo, že jsem na to byla sama. Že to ticho, ve kterém jsem se snažila přežít, nebylo normální — a že právě v tom tichu vznikalo něco, co mě postupně měnilo. A tak jsem se rozhodla to napsat. Ne jako hotovou pravdu, ale jako cestu, kterou jsem si sama musela projít, abych jí vůbec porozuměla.
Z mého chaosu tak vznikl příběh, který může někomu jinému ukázat cestu ven, dát podporu v těžkých chvílích a potvrdit, že to, co cítí, je v pořádku — a že odejít nebo si zvolit sebe sama může být to správné rozhodnutí.
Proč vznikají tyto příběhy
Skutečné příběhy mají jednu zvláštní vlastnost: vracejí člověka k sobě. Když čtu o ženách, které prošly toxickými vztahy, manipulací nebo ztrátou sebe sama, nečtu jen o nich. Čtu i o sobě.
V knihách Lux Lucens se tyto zkušenosti proměňují v psychologické romány, které ukazují, co se děje pod povrchem vztahů. Nejen to, co je vidět, ale i to, co se odehrává v tichu, mezi větami, v pocitech, které si dlouho nechceme přiznat.
Právě tam se často objevuje i téma, které čtenáři znají z vlastního života, například psychický nátlak ve vztahu nebo jemné formy manipulace, které nejsou na první pohled viditelné, ale mění vnímání reality.
Když příběhy začnou léčit
Pravdivé příběhy nejsou jen o bolesti. Jsou o momentu, kdy si člověk začne uvědomovat, že to, co prožívá, není normální, i když mu to tak dlouho připadalo.
Když čtete o ženě, která opouští toxický vztah, nebo o muži, který ztrácí kontrolu nad vlastním životem, může to být první krok k pochopení vlastního příběhu. Ne proto, že by byly stejné — ale protože pocity uvnitř bývají překvapivě podobné.
Proto vznikl i tento prostor. Ne jako blog. Ale jako místo, kde příběhy pokračují i po dočtení knihy.
Moje knihy a příběhy
Každý příběh, který píšu, vychází ze skutečných emocí a psychologických dynamik vztahů. Některé se promítají do románů, jiné zůstávají v krátkých textech, ale všechny mají jeden společný základ — realitu.
Z Prahy na Floridu a zpět
Psychologický román o vztahu, který se pomalu mění, aniž by si toho člověk všiml.
V posteli s Lukou
Pravdivý příběh o touze, kontrole a ztrátě hranic mezi mocí a emocemi.
Vrat'se zpět, abys mohl jít vpřed
Otevírá příběhy a zážitky minulých životů, když všechno přestává fungovat.
Proč sdílím tyto příběhy
Každý člověk v sobě nese příběh, který může někomu jinému pomoci. Někdy stačí jedna věta, jeden odstavec, jeden moment, aby si člověk uvědomil, že v tom není sám.
Jedna čtenářka mi napsala, že díky příběhu pochopila, co prožívá, a poprvé si dovolila odejít. Takové momenty nejsou o literatuře. Jsou o životě.
A právě proto tyto příběhy vznikají.
Lux Lucens
Lux Lucens je světlo, které nevzniká tím, že je všechno v pořádku. Ale tím, že se člověk podívá na pravdu, i když bolí. A někdy právě tam začíná změna.